Doslov

   Nebudu líčit, jak probíhalo poslední loučení před tím okamžikem, než jsme oběma našim přátelům nadobro zmizeli v rušném transitu letiště v Brisbane.
   Zpáteční cesta na palubě „basťocha“, jménem Boeing 747, navlas podobného tomu, který nás dopravil do bájné země Austrálie, nám utekla bez zvláštních příhod a hlavně nějak nezvykle rychle...
   Ani jsme se pořádně nerozkoukali a už jsme procházeli turnikety vedoucími z podivné krajiny klokanů, buše a Jižního kříže tam, kde jsme doma. Do světa, ve kterém budeme až do smrti chodit do práce a kde hvězdy svítí méně a jinak než na druhé straně zeměkoule.
   Ale je to náš svět vandrů, vodáckých výprav a táboráků, hřejících víc, když u nich sedí naši kamarádi, svět, který bychom nevyměnili za nic jiného...